S jakými pocity jste se vracel do Moskvy?
"S výbornými, samozřejmě. V Americe mi nic nechybí, hrál jsem NHL. Ale doma je doma. Těšil jsem se."
Po čem se vám nejvíc stýskalo?
"Po známých, kamarádech. Po místech, která dobře znám. Jen ruská jídla mi nechyběla. Chodil jsem do suši-barů, rád si objednával steaky. Vím, že někteří naši legionáři si během sezony dávají ruská jídla. Ale já do ruských restaurací nechodil. Nechal jsem si to na doma. Po příletu mi hned mamka doma připravila boršč a další pochoutky."
Byl jste hrdinou Washingtonu. Dali vám místní najevo přízeň?
"Vzali mě naprosto bezvadně. Musím přiznat, že jsem si Washington zamiloval. Je to pěkné město, lidé jsou tam velmi příjemní. Chtěl bych hrát za Capitals, co nejdéle to půjde. Opravdu si nemám na co stěžovat."
Proč také, když jste se stal sportovní tváří Washingtonu.
"Ale prosím vás. Jakou tváří? To je přehnané tvrzení."
Z týmu Capitals se na světovém šampionátu představíte jen vy a trenér Glen Hanlon, jenž povede běloruskou reprezentaci. Budete v kontaktu?
"Určitě. Když jsme oba odlétali, místní nám přáli hodně štěstí. Ale ve Washingtonu zase tolik lidí o světovém šampionátu neví. Je to spíš basketbalové a baseballové město. Pokud hokej, tak jedině NHL. Je zvláštní, že se můj trenér stane v příštích dnech soupeřem. Ale tak to chodí. Nevíte, jestli budou výpravy bydlet v jednom hotelu?
Proč se ptáte?
"Kdyby tomu tak bylo, tak bych Glena navštívil. Myslím, že na tom není nic špatného. Před cestou do Evropy mi říkal, abych makal a nadále tvrdě pracoval. Je to fajn chlap. Organizace Capitals je parádní organizací, panuje v ní rodinná atmosféra. Všichni jsme spolu, všichni máme jeden cíl. Proto odpadá bariéra mezi trenéry a hráči. Tohle se mi líbilo."
Letošní ročník je pro hráče NHL velmi náročný. Byla olympiáda, k tomu mistrovství světa. Nelákal vás po skončení základní části zámořské soutěže raději odpočinek?
"Upřímně? Nelákal! Deset dní jsem netrénoval, během té doby jsem si parádně odpočinul. To mi stačí. Po příletu do Moskvy jsem šel na led s rezervou Dynama. No, nebylo to no. Jako po každé přestávce. Ale brzy budu ve stoprocentní formě."
Nemáte strach z toho, jak dopadne sborná? Zatím jste z NHL jedinou posilou vy.
"Tohle mě netrápí. Uvidíte, budeme dobrý tým. Řadu hráčů znám, obavy nejsou na místě."
Možná bude menší očekávání od ruské reprezentace nakonec výhodou.
"Také si myslím. Trenér Jurzinov řekl něco podobného. Má naprostou pravdu."
Uvědomujete si, že na vás bude veliký tlak?
"Ale ne, nic takového. Nemohu jít na led s tím, že když ne já, tak kdo? Sám člověk nic nezmůže. O odpovědnost se podělíme. Při zápase se budu snažit hrát na maximum. Chci předvést to nejlepší, co umím. Tak budu svému týmu nejprospěšnější. Tlak jsem si nepřipouštěl ani ve Washingtonu."
Víte, s kým v národním týmu vytvoříte útočnou formaci?
"Zatím ne. Netuším."
Co takhle s Malkinem a Kuleminem z Magnitogorsku?
"To by bylo fajn. Oba jsou výborní hokejisté, dobře se známe."
Vzpomenete si občas na svůj první šampionát loni ve Vídni?
"Samozřejmě. Chtěl bych říci, že tehdy se rodil základ mužstva pro olympiádu v Turíně. Tam byli jiní vůdci, kteří mají víc zkušeností. Pokud dáte nejvíc gólů, ještě to neznamená, že jste tahounem mužstva. Každopádně rád na Turín vzpomínam. Škoda jen, že to tak rychle uteklo. Pro mě to byla cenná zkušenost. A zklamání, že jsme nezískali medaili? Už je to pryč. Rychle jsem olympiádu pustil z hlavy."
To jste se naučil v NHL?
"Jistě, zažil jsem třeba porážku 0:8. Další jsme s Washingtonem hráli nový zápas a zvítězili 4:2. V Rusku se po debaklech pořád něco rozebíralo, byly dlouhé porady. V NHL ne, tam nám pustily dvě tři podstatné situace, kdy jsme se dopustili hrubých chyb. Řekli - tohle příště nedělejte. A bylo to."
Víte, že trenér Krikunov měl spory s Iljou Kovalčukem? Patrně proto není útočník Atlanty v kádru pro mistrovství světa.
"Ano, něco jsem četl na internetu. Ale tohle je věc jen těch dvou. Ne moje."